Divišova tvorba je charakteristická svým analytickým přístupem k obrazu. Jeho práce se často pohybují na pomezí mezi geometrickou abstrakcí a figurací. Autor proslul svým konceptuálním cyklem „Vědecký realismus“, v němž transformoval schémata z odborných publikací a učebnic do svébytné, vizuálně fascinující malířské řeči.

Klíčové znaky jeho tvorby:

• Rytmus a řád: Obrazy jsou často postaveny na opakování motivů, které vytvářejí vnitřní napětí a harmonii.

• Práce s barvou: Diviš využívá barvu jako nosný prvek, který definuje strukturu i emocionální náboj díla.

• Interpretace reality: Autor neustále zkoumá hranici mezi tím, co vidíme, a tím, jak realitu zaznamenáváme skrze schémata a znaky.

Historický význam: Skupina Tvrdohlaví

V roce 1987 stál Stanislav Diviš u zrodu skupiny Tvrdohlaví (spolu s Jiřím Davidem, Jaroslavem Rónou či Michalem Gabrielem). Tato skupina se stala symbolem svobodného umění v tehdejším Československu a definovala vizuální kulturu přelomu 80. a 90. let. Divišův přínos spočíval především v jeho schopnosti propojit intelektuální koncept s čistou malířskou radostí.

Zastoupení ve sbírkách

Dílo Stanislava Diviše je pilířem nejdůležitějších institucí v České republice i v zahraničí:

• Národní galerie v Praze

• Alšova jihočeská galerie

• Galerie hlavního města Prahy

• Početné prestižní soukromé sbírky po celé Evropě.