Tvrdohlaví
Objevte klíčové osobnosti české scény 80. a 90. let. Expresivní figurace a nová vlna v malbě.
Expresivní návrat k malbě v 80. letech
Skupina Tvrdohlaví je jednou z nejdůležitějších a nejvlivnějších uměleckých formací v novodobé historii české malby. Založena v roce 1987, představovala silnou reakci na tehdejší oficiální uměleckou scénu a stala se symbolem Nové vlny a neo-expresivního proudu v českém umění 80. a 90. let. Díla členů Tvrdohlavých jsou zásadním prvkem každé kvalitní sbírky současného umění.
Historický kontext a manifest skupiny
Skupina Tvrdohlaví vznikla v období společenského tání, kdy mladí umělci cítili potřebu odklonit se od tehdy dominujícího ideologického nebo konceptuálního umění. Seskupila autory, kteří si cenili řemeslné zručnosti, silného, expresivního výrazu a figurativního i subjektivního obsahu.
Mezi zakládající členy patřila řada dnes již etablovaných osobností, jako jsou Stanislav Diviš, Jaroslav Róna, František Skála, Michal Gabriel a další. Skupina se proslavila odvážnými výstavami ještě před Sametovou revolucí, kde představovala obrazy plné symbojiri davilů, ironie, syrovosti a existenciálních témat.
Tvorba: Od figury k symbolu a expresi
Tvorba členů Tvrdohlavých je sice stylově rozmanitá, ale sdílí několik klíčových charakteristik, které definovaly novou českou malbu:
-
Expresivní figurace: Většina autorů se vracela k figurální malbě, ale podávala ji v nové, často drsné, ironické nebo mystické formě. Lidská postava zde slouží jako nositel silného psychologického sdělení.
-
Monumentalita a narativnost: Díla jsou často velkoformátová a mají silný narativní potenciál, vyprávějí o existenci, historii nebo společenských problémech.
-
Materiálová otevřenost: Kromě klasické olejomalby hojně využívali nekonvenční materiály, koláže a kombinované techniky, čímž zdůrazňovali hmatatelnost a syrovost výrazu.
-
Návrat k mýtu a archetypům: Členové skupiny často čerpali inspiraci z mytologie, starých civilizací a popkultury, které propojovali do současného umění.
Aktuální nabídka obrazů a soch skupiny Tvrdohlaví
Originální díla skupiny Tvrdohlaví
Díla skupiny Tvrdohlaví jsou esteticky velmi silná a tvoří klíčovou kapitolu v českém poválečném umění. Jsou vyhledávaná pro svou historickou důležitost i uměleckou kvalitu.
V naší prodejní galerii naleznete aktuální nabídku obrazů, grafik a soch od jednotlivých členů skupiny. Ke každému originálnímu dílu poskytujeme kompletní dokumentaci, certifikát pravosti a odborné poradenství.
Fotogalerie
Členové skupiny Tvrdohlaví
*Jiří David (1956)
Multimediální umělec a klíčový teoretik skupiny. David je známý svou schopností neustále inovovat svůj vizuální jazyk – od malby přes instalace až po fotografii. Do dějin moderního umění se zapsal projekty jako „Skryté podoby“ nebo neonovým „Srdcem nad Hradem“. Jeho dílo přináší do skupiny intelektuální reflexi a odvahu k provokaci.
*Stanislav Diviš (1953)
Iniciátor vzniku skupiny a autor pojmu „vědecký realismus“. Diviš ve své malbě analyzuje svět skrze fragmenty paměti, schémata a ornamenty. Jeho plátna jsou typická jasnou barevností a geometrickým řádem, kterým transformuje banální předlohy ve fascinující estetické kompozice.
*Michal Gabriel (1960)
Sochař, který propojil klasické modelování s moderními technologiemi (3D skenování, tisk). Jeho sochy – často postavy zvířat nebo lidí – jsou charakteristické propracovanou texturou povrchu (např. arašídové skořápky nebo struktura listí). Gabrielova díla působí nadčasově, jako by pocházela z neznámé mytologie.
*Zdeněk Lhotský (1956)
Mistr sklářské plastiky a vitrografie. Lhotský do skupiny vnesl fascinaci sklem jako monumentálním sochařským materiálem. Jeho práce vynikají čistotou tvaru a hrou se světlem v hmotě. Kromě vlastní tvorby je světově uznávaný jako technologický expert, který realizoval monumentální skleněné objekty pro řadu světových umělců.
*Stefan Milkov (1955)
Sochař, jehož tvorba se opírá o postmoderní interpretaci antických a biblických motivů. Milkov kombinuje ušlechtilé materiály (bronz, mramor) s nadsázkou a humorem. Jeho sochy mají výraznou siluetu a často připomínají totemy nebo idoly zaniklých civilizací upravené pro 21. století.
*Petr Nikl (1960)
Nekonvenční umělec, performer, hudebník a spisovatel. Niklova tvorba je plná křehkosti, dětské imaginace a snových vizí. V malbě se soustředí na jemné nuance světla a stínu, zatímco v objektech a performancích zkoumá hranice mezi divadlem a výtvarným uměním. Je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého.
*Jaroslav Róna (1957)
Sochař a malíř, jehož monumentální bronzové plastiky (jako brněnský Jošt nebo Pomník Franze Kafky) definují současný veřejný prostor. Rónovo dílo čerpá z magického realismu, mýtů a existenciální úzkosti. Jeho sochy jsou robustní, symbolické a nesou v sobě nezaměnitelný „architektonický“ náboj.
*František Skála (1956)
Umělec, který dokáže vdechnout život jakémukoliv materiálu – od naplaveného dřeva až po staré plasty. Skála je mistrem objektu, ilustrace a mystifikace. Jeho dílo je oslavou řemesla, fantazie a organického světa. Je zakladatelem několika recesistických spolků a patří k nejpopulárnějším českým autorům.
*Čestmír Suška (1952)
Sochař, který se proslavil prací s monumentálními ocelovými nádržemi a cisternami. Suška tyto průmyslové objekty perforuje ornamentálními vzory, čímž mění těžkou hmotu v křehké „krajkové“ světelné objekty. Jeho tvorba je fascinujícím dialogem mezi průmyslovou minulostí a estetickou křehkostí.
*Václav Marhoul (1960)
Ačkoliv je dnes známý především jako úspěšný režisér a producent, ve skupině Tvrdohlaví působil jako její klíčový manažer a organizátor. Marhoul stál za profesionálním zázemím skupiny a pomáhal budovat jejich značku v době, kdy se české umění nově nadechovalo ke svobodě.
