Výstava soch - Jaroslav Róna
Výstava potrvá od 15. 04. 2026 do 05. 06. 2026.

Mistr mýtů a monumentální formy
Jaroslav Róna (nar. 1957) je jedním z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti. Jako spoluzakladatel legendární skupiny Tvrdohlaví zásadně ovlivnil podobu české postmoderny. Jeho dílo je hluboce zakořeněno v historii, mytologii a snové obrazotvornosti, přičemž každá jeho plastika působí jako zhmotnělá vzpomínka na světy, které existují paralelně s tím naším.
Termín výstavy bude upřesněn.


O autorovi a jeho plastice
Tvorba Jaroslava Róny je charakteristická svou syrovou silou a nadčasovostí. Autor pracuje převážně s bronzem, materiálem, který jeho vizím propůjčuje vážnost a trvalost. Rónovy sochy nejsou pouhými objekty; jsou to bytosti, architektonické fragmenty a symboly, které komunikují s prostorem i divákem na hluboké, archetypální úrovni.
Klíčové prvky jeho díla:
-
Mystický narativ: Každá plastika v sobě nese příběh, který osciluje mezi groteskou, úzkostí a hrdinstvím.
-
Monumentální klid: I komorní díla Jaroslava Róny mají v sobě vnitřní monumentálnost, která definuje charakter celého okolí.
-
Specifický povrch: Práce s patinou a strukturou bronzu dodává sochám historickou hloubku, jako by byly vyneseny na světlo po tisíci letech.
Jaroslav Róna ve veřejném prostoru
Autorovo jméno je nerozlučně spjato s ikonickými realizacemi, které se staly novými symboly českých měst:
-
Pomník Franze Kafky v Praze: Jedno z nejuznávanějších sochařských děl ve veřejném prostoru v Evropě.
-
Odvaha (Jošt) v Brně: Osmimetrová jezdecká socha na Moravském náměstí, která se stala okamžitou dominantou Brna.
-
Čtenář v židli: A mnoho dalších realizací, které kultivují městský prostor.
Pozvánka do Galerie Graciano
Zveme vás k osobnímu setkání s díly Jaroslava Róny. Naše expozice nabízí unikátní příležitost zastavit se v čase a nechat na sebe působit sílu bronzových soch, které propojují archaické s moderním. Přijďte objevovat tvary, které ožívají ve světle naší galerie a vnášejí do všedního dne dotek nadpřirozena.
„Socha pro mě představuje kotvu v čase. Je to bod, u kterého se zastavujeme, abychom si připomněli, co nás přesahuje.“

